Brácha má prima bráchu, ZEN F5J.

    Tak nám ZEN 100 dostal bráchu a rovnou pořádně velkého ! Nějakou dobu jsem plánoval, počítal a kreslil nový model pro kategorii F5J v řadě Zenů, ale nějak nedocházelo na realizaci. Až slovo dalo slovo a s Radimem jsme se domluvili že se pustíme kolektivně do stavby a do prázdnin by mohlo být snad hotovo. Velké budovatelské předsevzetí a jak řekli tak udělali. Začalo to klasicky hromadou pořezaného polystyrénu, jako na stavbě. Stavěli jsme rovnou tři kusy, ale když jsem uviděl tu hromadu materiálu, měl jsem najednou slabou chvilku, jestli jsem nepřecenil síly :)

  

    Já začal připravovat křídla a Radim mezitím zaměřil pozornost na trupy, objednal od pana Svobody nové kousky z modelu K3600 a vedle příprav táhel, servouložení, motorové přepážky se pustil také do přípravy nosníků pro křídla. Nosníky a žebra rostly jako houby po dešti, brzy nebylo pomalu kam odkládat připravené díly. Hned se ukazuje že žádná dílna není dost velká, jak praví klasik.

    Nosníky a spojky se usazovaly do správných ůhlú pomocí připravených šablon, křídla utěšeně rostla a my se těšili z dobře ubíhající práce. Ale neustále bylo co řešit, protože všechny postupy 

byly technologickým prvovývojem a pokazit hned tři křídla najednou by nám radost neudělalo. Nejdiskutovanějším prvkem byly hlavní nosníky, ale ukázalo se k naší spokojenosti, že volba dimenzování pásnic a stojiny je správná. Žádný mávající Pterodaktyl to určitě nebude !

    Po několika týdnech tvrdé práce v krutých vedrech, které nemilosrdně dorazily do naší země,

jsme měli radost snad jen z toho že bude pro laminování křídel ta správná temperovací teplota :-)

Vrhli jsme se do práce. Vše šlo v pohodě, ale kdo si někdy zkusil vakuovku tak ví že je to práce jako běhat mezi porcelánem, hned se něco ťukne, přilepí, orazí, prostě klasika a my nejsme vyjímky. 

    Mezi vakuováním křídel a ocasek Radim dokončil trupy a jako odměnu za nasazení a statečnost dostal první hotové kusy křídel a mohl začít připravovat svůj model k záletu.